Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Proměňte svá alba ve fotoknihu

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.



reklama

HDR  4
4 fotky, srpen 2015 až červen 2016, 25 zobrazení, 7 komentářů
10 fotek, 2.6.2016, 26 zobrazení, 9 komentářů | koníčky, zvířata
Makro  1
5 fotek, květen 2016, 16 zobrazení, 7 komentářů | makro, příroda
PF 2016  6
1 fotka, 23.12.2015, 23 zobrazení, 11 komentářů
15 fotek, 5.11.2015, 39 zobrazení, 25 komentářů
9 fotek, léto 2015, 21 zobrazení, 13 komentářů
28 fotek, 29.10.2015, 10 zobrazení, 3 komentáře
42 fotek, 21.10.2015, 46 zobrazení, 6 komentářů | cestování, krajina
Pokud se se mnou chcete virtuálně projít, tak pojďte. Stačí jen kliknout a chvilku počkat, než se stránka načte.

http://adventures.garmin.com/cs-CZ/by/tomy-22/z-tupadel-do-zeliz-po-stopach-vaclava-leveho/#overview

Nedaleko Tupadel směrem na obec Želízy, jsou v lese ve skalách vytesané sochy, které jsou dílem místního sochaře Václava Levého.

V období romantismu vytvořil na Kokořínsku sochař Václav Levý ojedinělý soubor skalních reliéfů s různými náměty. První český moderní sochař Václav Levý se narodil r. 1820 v Nebřežanech u Kralovic. Jeho životní i umělecký úděl nebyl jednoduchý. Byl truhlářským učněm, lidovým řezbářem, v l. 1740-1745 pracoval jako pomocník v kuchyni liběchovského zámku a ve volných chvílích tvořil sochařská díla tesaná do skal v okolí Liběchova. Jako samouk nevšedního nadání vycházel plně z vynikajícího odkazu mistrů českého baroka. Mecenáš a majitel liběchovského zámku Antonín Veith brzy rozpoznal Levého talent a poslal lidového umělce na studia do Mnichova. Poté žil Levý 12 let v Římě, kde se umělecky prosadil. Po návratu z Říma se stal prvním učitelem a starším spolupracovníkem J.V. Myslbeka. Kromě skalních plastik u Liběchova vytvořil např. sochy svatých v pražském kostele Karla Boromejského nebo své nejslavnější dílo sousoší Adam a Eva. Zemřel v r. 1879 v Praze.

Sochy Čertí hlavy, Klácelka, Had či Harfenice jsou přístupné po modře značeném okruhu, jehož celková délka je 12,5 km. V blízkém okolí jeskyně Klácelka vytvořil V. Levý monumentální plastiky a sochy některých významných osobností a hrdinů českých dějin.

Mohutné šestimetrové plastiky obličejů, údajně hlavy čertů reliéfně vytesané do pískovcové stěny, vytvořil sochař Václav Levý ve 40. letech 19. stol. Údajně prý představují někdejší obyvatele Liběchova. Rozměrově patří k největším sochařským pracím v přírodě u nás. Čertovy (nebo také "Obří") hlavy ovšem nejsou jediným výtvorem, který ve zdejší přírodě sochař Levý po sobě zanechal.

K jeho prvním dílům patří Harfenice a kaple svaté Máří Magdalény, dále pak asi čtyři metry vysoká věž pojmenovaná Sedm chlebů, jejíž patu obepíná patnáct metrů dlouhý had. Vrcholným dílem Levého "skalní" tvorby se stal pozoruhodný soubor Blaník s vytesanými významnými postavami národních dějin v nadživotní velikosti. Ve výklencích stojí Jan Žižka třímající v jedné ruce palcát, ve druhé meč a Prokop Holý vyzbrojený dřevcem a štítem s českým lvem. O kousek dál jsou skřítkové kovající zbraně blanickým rytířům a socha legendárního Jana Zásmuckého, údajného vůdce bájných blanických rytířů. Součástí Blaníku je jeskyně Klácelka s reliéfy volně ilustrujícími Klácelovu epickou báseň Ferina Lišák, v níž autor formou bajky kritizoval tehdejší společnost. V jeskyni vidíme např. osla, který symbolizuje německého učitele ohlupujícího české děti, husa a slepice znázorňují lidskou hloupost.
7 fotek, 12.10.2015, 21 zobrazení, 9 komentářů | architektura, cestování, krajina, kultura, příroda
Letohrádek Hvězda je označován za perlu severské renesance. Podle svého vlastního návrhu ho nechal v Praze postavit arcivévoda Ferdinand Tyrolský, který zde žil se svojí tajnou láskou. Letohrádek se zapsal do dějin i tím, že se u něj odehrála známá bitva na Bílé hoře.
Ferdinand Tyrolský působil dlouhých 20 let v Praze jako královský místodržící. Zřejmě se chtěl vyrovnat svému otci - císaři Ferdinandovi, který postavil pro svoji manželku Letohrádek královny Anny a založil královskou oboru Stromovku. A tak jeho syn pokračoval v díle, vznikla další obora a v ní letohrádek Hvězda. Své jméno získal podle půdorysu stavby - ten totiž tvoří šesticípá hvězda o průměru 40 metrů. Stejná je i výška budovy od přízemí ke střeše.
23 fotek, 26.9.2015, 20 zobrazení, 6 komentářů | architektura, cestování, koníčky, krajina, příroda
Dějiny současné stavby na vrcholu hory se začaly psát roku 1966 – tři roky poté, co první ještědský hotel vyhořel. Zadání architektonické soutěže původně požadovalo budovy dvě „televizní věž a restauraci s hotýlkem“, proto je úsměvné, že z ní vyšel vítězně právě architekt Karel Hubáček (firma SIAL Liberec), který návrhem jediné stavby vlastně podmínky porušil. Jeho projekt ovšem dotvářel siluetu hory naprosto jedinečným způsobem, který byl jednomyslně schválen. Doc. Ing. arch. Karel Hubáček, dr. h. c. však není jediným, kdo se zasloužil o toto nevšední dílo. Statikou se zabýval Ing. Zdeněk Patrman a interiérem stavby Otakar Binar, akad. arch., který v hojné míře využíval sklo, jako připomínku tradiční suroviny tohoto kraje. Základní kámen byl slavnostně položen 30. 7. 1966, stavbu prováděly liberecké Pozemní stavby (stavbyvedoucí Oto Friml, po něm Jaroslav Zapadlík). Neobvyklá stavba si žádala také neobvyklé stavební postupy, některé z nich byly v praxi vyzkoušeny vůbec poprvé. Kvůli umístění antén uvnitř budovy, bylo nutné vyvinout speciální laminátový plášť, několik metrů dlouhé umělohmotné tyče byla ochotna vyrobit jen továrna na rybářské pruty (a kvůli tomu ještě musela prorazit díru do fabriky, která byla příliš malá) atd. Odvážný projekt zaujal nejen místní architekty, ale své obdivovatele z řad profesionálů si našel i v cizině, a tak byl roku 1969 po zásluze oceněn vysoce prestižní Perretovou cenou. Předání ocenění v Buenos Aires se však autor návrhu z politických důvodů nemohl zúčastnit.
60 fotek, 31.7.2015, 40 zobrazení, 16 komentářů | příroda, zábava, zvířata
Program společnosti na ochranu dravých ptáků, Zayferus, poutavě přibližuje široké veřejnosti život dravců ve volné přírodě. Diváci se seznámí s více než 30 druhy domácích i cizokrajných dravců, z nichž některé uvidí přímo v letu a při lovu věrohodných maket zvířat. Na jejich akcích se diváci mohou kochat útočnými lety dravých ptáků na pohyblivé makety zvířat. Orel loví lišku, dřemlík skřivana, raroh zajíce, sokol bažanta, inteligentní karančo si samo najde maso a obratní luňáci loví kousky masa vystřelené nad hlavy diváků…
Na závěr programu několik vylosovaných výherců obdrží zajímavé ceny – barevné fotografie dravců, samolepky, trička Zayferus a další. Jednomu z diváků bude dokonce umožněno zavolat si dravce na ruku.

Všichni dravci, kteří u Zayferusu létají, mají nevyčíslitelnou hodnotu. Těžko by asi někdo zaplatil 23 let práce s nimi. V ČR nejsou asi jiný šílenci, který by investovali miliony korun do dravců a pouštěli je v takovém množství volně. Denně létají s asi 90 dravci! Akce společnosti Zayferus budete těžko s čímkoliv jiným srovnávat. Je to prostě nádhera.
14 fotek, 30.7.2015, 56 zobrazení, 46 komentářů | cestování, ostatní, umělecké
V Lednici si můžete prohlédnout nádherné sochy z písku, na které bylo použito 300 tun písku a některé jsou až 4,5m vysoké....
2 fotky, 30.7.2015, 40 zobrazení, 11 komentářů | cestování, krajina, příroda
Tak jsme si prošli Rendez – vous neboli Dianin chrám a kapli svatého Huberta. A než dojdeme do Lednice ještě se zastavíme u poslední památky na této trase, kterým je klasicistní salet z dílny Jana Karla Engela. Jednoduše řečeno, u Tří Grácií.

Tuto stavbu tvoří půlkruhový ochoz, v jehož ose je umístěno sousoší Tří grácií. Stavba je otevřena směrem k rybníku. Mezi jónskými sloupy ochozu stojí sochy věd a múz od Josefa Kliebera. Zezadu je k ochozu ještě přistavěn sál s toskánskou lodžií.
Před touto stavbou je umístěno sousoší Tří Grácií, znázorňující v životní velikosti tři řecké bohyně – Pallas Athénu, Artemidu a Afroditu. Autorem sousoší je Johan Martin Fischer.
Na soše Tří Grácií je nejzajímavější nejspíš asi to, že ačkoliv se pro ni zažil název Tři Grácie, ve skutečnosti se vůbec o žádné grácie nejedná. Toto sousoší totiž zobrazuje trojici antických bohyní: Athénu (bohyně moudrosti a války), Afroditu (bohyně lásky a krásy) a Artemis (bohyně lovu).
Sousoší bylo prapůvodně ozdobou zámeckého parku v Lednici, ale říká se, že vnady bohyň nedaly panovníkům spát a tak jim vystavěli samostatné reprezentativní sídlo.
Celé sousoší je vytesáno z jediného kusu kamene sochařem Leopoldem Fischerem. Bohyně se ohlížejí směrem k třpytivé hladině Prostředního rybníka a dohlédnou až na protější stavbu Rybničního zámečku, odkud si naopak lze (nejlépe s dalekohledem) prohlédnout jejich sochu.
4 fotky, 30.7.2015, 35 zobrazení, 12 komentářů | cestování, krajina, příroda
A máme tu pokračování putování po červené turistické značce z Valtic do Lednice.

Popojdeme po červené turistické značce o kousek dál a z lesa se nám vyhoupne kaple svatého Huberta. Kaple sv. Huberta je jednou z mnoha drobných romantických staveb v Lednicko-valtickém areálu. Je navržená ve tvarosloví romantické gotiky. Jedná se o trojosou stavbu s hrotitými arkádami. Uprostřed se nachází socha světce na podstavci se sochami andělů. Kaple je vystavěna z pískovcových kvádrů a je bohatě kamenicky zdobena. Pro lepší navození autentičnosti starobylosti stavby byly dokonce jednotlivé kvádry označeny smyšlenými kamenickými značkami, tak jak bylo obvyklé u středověkých staveb.
Autor návrhu byl Georg Wingelmüller a sochařskou výzdobu provedl Franz Högel. Kaple byla realizována v roce 1855.

A kdo byl vlastně svatý Hubert?
Svatý Hubert je patronem všech myslivců a střelců. Narodil se kolem roku 655 ve francouzské Akvitánii a po úmrtí své mladé ženy věnoval většinu času lovu. Podle legendy na jedné z honiteb spatřil jelena se zlatým křížem mezi parožím, a který na něj promluvil: „Proč stále jen hledáš a lovíš zvěř? Je na čase, abys začal hledat Boha!“ Tento podivný zážitek Huberta navěky poznamenal. Toho času začal všem rozmlouvat hony a získal pro křesťanství většinu obyvatel Arden. Byl biskupem v Maastrichu a Lutychu, ale často vyjížděl za hranice města bydliště, aby svoje kázání šířil dál do světa.
5 fotek, 30.7.2015, 25 zobrazení, 12 komentářů | cestování, kultura, příroda
Pojďme se projít po červené turistické značce z Valtic do Lednice. Celá trasa je dlouhá cca 13km a provede Vás opravdu krásnými místy. První objekt na který narazíte je Rendez – vous zvaný též Dianin chrám.

Tento klasicistní lovecký zámeček byl vystavěn na počest vojevůdce napoleonských válek Jana I. Josefa z Lichtensteinu . Celá stavba byla dokončena roku 1812 knížecím stavitelem Josefem Kornhäuselem podle projektu Josefa Hardtmutha.
Samotná stavba je parafrází římských triumfálních oblouků. Hlavní fasády Dianina chrámu jsou členěny čtyřmi představenými sloupy, na něž dosedá atikové patro. Patky i hlavice sloupů jsou korintské.
Architektonicky jsou obě hlavní fasády až po korunní římsu shodné. Atikové patro je na severní fasádě děleno okny, na jižní třemi reliéfy, fasády jsou dále ozdobeny vždy dvěma reliéfy čtvercovými a dvěma rondely. Obě průčelí vyzdobil Josef Klieber alegorickými sochami, reliéfy s loveckými náměty jsou většinou inspirovány legendami o panenské bohyni Dianě / řecky Artemis /.
Boční fasády jsou symetrické, střízlivě řešené, nezdobené. Oblouk je z vnitřní strany zdoben 81 kazetami s dvojitým zapuštěným orámováním, do jejichž středu jsou osazeny růžice.
Stavba byla původně určena k letním a podzimním loveckým slavnostem. Interiér je rozdělen do čtyř nadzemních podlaží.. První dvě jsou rozdělena obloukem, v pravé části je umístěno schodiště zaklenuté klenbami s lunetami, na stěnách je namalováno stínové kvádrování. V levé části je dnes dvoupodlažní byt správce a nad ním malý salónek příležitostně využívaný k reprezentativním účelům.
Dominantním prostorem celého zámečku je bohatě štukami zdobený hlavní sál v atikovém podlaží o rozměrech 7 x 16 metrů.
46 fotek, 23.6.2015, 33 zobrazení, 33 komentářů | architektura, cestování, koníčky, krajina, zvířata
Konopiště je romantický zámek s rozlehlým parkem, růžovou zahradou, skleníky, oranžérií a střelnicí ve stejnojmenné části města Benešov ve středních Čechách, 40 km jihovýchodně od Prahy. Leží asi 2 km na západ od centra Benešova.

Předchůdcem zámku byl gotický hrad Konopiště, který vznikl zřejmě na konci 13. století, kdy byl opěrným bodem předáka jedné ze šlechtických stran, pražského biskupa Tobiáše z Bechyně. Postupem času se na Konopišti vystřídalo mnoho šlechtických rodů, mezi jinými Šternberkové, Hodějovští z Hodějova, Vrbové z Vrtby. Právě za jejich držení došlo k rozsáhlým barokním úpravám zámecké budovy, a to zvláště v jižní části zámku.

Zámek se zejména proslavil jako poslední sídlo Františka Ferdinanda d'Este, dědice trůnu Rakousko-Uherské říše, jehož zavraždění v bosenském Sarajevu bylo záminkou k začátku první světové války. Zámek koupil v roce 1887 a v letech 1889-1894 zde probíhaly rozsáhlé restaurační práce, spojené s přestavbami do forem gotiky. Konopiště uchovává neobyčejně bohaté soubory uměleckých a uměleckořemeslných předmětů z období gotiky, renesance, baroka i nové doby, a to nejrůznějšího druhu. Rozsah těchto sbírek přiřazuje Konopiště k nejzajímavějším zámkům střední Evropy. Vyniká proslulá Esteho zbrojnice, kterou nechal arcivévoda převézt na Konopiště ze svého modenského dědictví a která patří k nejzajímavějším v Evropě. Ojedinělý je rovněž soubor církevních starožitností, vztahujících se ke kultu svatého Jiří, patrona rytířů.
32 fotek, 7.6.2015, 28 zobrazení, 19 komentářů | cestování, krajina, kultura
Masakr občanů Lidic 10. června 1942, který měl být německou odplatou za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, byl jedním z nejbestiálnějších válečných zločinů. Němci jich za II. světové války napáchali bezpočet.

První němečtí vojáci se v okolí Lidic objevili už 9. června 1942, něco před desátou hodinou večer. Přijeli z Kladna. Pár desítek minut poté dorazily i plně obsazené nákladní vozy z Ruzyně. Řetěz hlídek v noci obklíčil Lidice. Ráno začal masakr.

10. června 1945 se na celonárodní tryzně za zavražděné sešlo v Lidicích na půl milionu lidí. Začalo vzkříšení obce, která se stala symbolem.

____________________________________________________________________________________________

10. června 1942 bylo na přímý rozkaz Adolfa Hitlera v Lidicích povražděno 173 mužů. Před popravčí četu šli všichni starší patnácti let.

V koncentračních táborech zahynulo 60 žen a 88 dětí. 143 žen se po válce vrátilo. Československé úřady objevily v Německu 17 dětí, které byly rovněž vráceny domů. V létě 1947 byl položen základní kámen nových Lidic. Stavba moderní vesnice o 150 domcích začala v květnu 1948, ti, kteří přežili, se do nového začali stěhovat počátkem padesátých let.
27 fotek, 27.4.2015, 29 zobrazení, 14 komentářů | cestování, koníčky
17 fotek, 30.7.2014, 44 zobrazení, 31 komentářů | zvířata
Společnost na ochranu dravých ptáků Zayferos pořádá v Lednickém areálu unikátní letové ukázky dravců. Je to jediná akce svého druhu v České republice svým rozsahem nabídky loveckých ukázek. Díky prostoru mohou naši dravci kroužit i několik set metrů ve výškách a pak se střemhlav vrhat na kořist. Produkce je zastoupena 35 druhy a celkového počtu 70 exemplářů dravců.

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.